Deník

Nový školní rok

23. září 2015 v 20:05 | Kasumi-san (is still alive, I promise)

YO!!


No jó, to se dalo čekat, že asi tři měsíce nic nenapíšu a pak se sem zas juknu :DD *díky maile z blogu.cz*

Mnom, budu navazovat na předchozí příspěvek, takže pokud nevíte, o co go, zabruste nejdřív tam :D.
Takže, hlavní kapitola velké slohovky - NOVÁ ŠKOLA
Gymnázium, jistě, makačka. Říkali mi to všichni, je to pravda. Ale o tom až potom :D

První čtyři dny jsme byli na adapťáku v jedné nejmenované, avšak hrozně krásné vesnici :3 boží hrad, boží jeskyně, skály, lesní divadlo... ta příroda, prostě všechno <3
Od začátku jsem měla z třídy strach... spoustu lidí mě strašilo, že tam budu se šprty, čemuž jsem nevěřila, sama jsem znala spoustu lidí z gymplu a ti tenhle fakt vyvraceli, spíš jsem měla hrůzu z toho, že tam zůstanu sama, všichni budou mít kámoše a já ne, ale budu se pořád snažit se s někým seznámit, i když mi to bude připadat jako dolézání, což totálně nesnáším *nádech*

No, takže jsme byli v určenou hodinu s mámou, tátou a kufrem před školou. Lidí tam bylo jak mraků, ale když se otevřela škola, tak tři čtvrtě té hromady lidstva zmizelo ve škole. Já byla nervózní a to je další věc, co nesnáším.
No, nasedli jsme do autobusu a já seděla vedle jedné holky z výtvarné třídy, která byla sice fajn, ale doufala jsem, že se s někým seznámím z mé třídy už v buse, takže mi to dvakrát radost neudělalo. promiň, Emičko, není to nic osobního :D
Na místo jsme jeli asi tři hodiny. V horním patře busu (zmínila jsem, že má dvě patra? :DD) bylo vedro jak v sauně, jedna holka dokonce zvracela, chudák :c Ale nakonec jsme KONEČNĚ dorazili na místo jupí.

Jen, co jsme se najedli, tak nás posadili do kruhu a první těžký úkol byl si zapamatovat jména všech 29 lidí, se kterými strávím následujících šest let. Vzhledem k tomu, že mám blbou paměť na jména, pro mě fakt nemožný úkol ._. ale dala jsem to, mwehehehehe

Na pokoji jsem bydlela s jednou holkou z mé třídy (to tak bylo schválně rozdělovaný), která je děsně fajn, a taky trhlá :D :3 no, to jsme ale v podstatě všichni :DD
Pokoje byly po dvou, po třech nebo po čtyřech... a pak kluci od nás bydleli v domečku naproti penzionu :D

Kdybych měla adapťák shrnout, aktivit bylo spousta a většina z nich byla fakt super... Třeba pád důvěry, což bylo v podstatě to, že se jeden z nás měl postavit na vyvýšené místo a ostatní ho měli chytat, když padal :D Osobně u mě to asi důvěru probudilo, co já vím, ale moc nadšená jsem nebyla, protože nesnáším volný pád, takže jsem měla celkem strach už nahoře a když jsem spadla, tak mi pak došlo, že se třesu a že mám slzy v očích. A to to tak strašný nebylo. Great.

No nic, co se týče třídy, tak jsem si fakt lepší lidi přát nemohla <33 Kluci jsou super, srandovní, holky jsou boží, přátelský, a šprti jsme tak trochu všichni, ale zas jsme hrozně trhlí, což je fakt sranda :DD
Aby jste si to dovedli představit, na adapťáku jsme vymyslely s holkama dva druhy jednorožce a asi před týdnem Verču napadlo všem přidělit druh jednorožce :D Třeba já jsem pegarožec - protože raději pegase, než jednorožce takže mám křídla i roh, alicorn bitches :DD
Zkrátka název a vzhled jednorožce by měl charakterizovat člověka buď vzhledem, nebo nějakou vlastností, nebo tím, co má rád... a nebo co si vymyslí, nehledě na to, že je to totální kravina :DD Třeba zrovna Verča si vyžádala Bananacorna, protože má k svačině často banány... no prostě do ústavu s námi :DD

A máme totálně libovýho profesora, kterej je taky jako jednorožec, jedinej svýho druhu - má rád Harryho Pottera okey, to ještě není tak závratný, ale počkejte si! :DD A jak jistě Potterfilové v našich řadách vědí, v HP se používalo na zvýšení hlasu kouzlo Sonarus. A pan profesor, když my kecáme a on chce, abychom byli zticha, dá si prst ke krku a zařve SONARUUUS!!
Je to toálně libový :DD A navíc, on učí biologii a kterej profesor vám dá zapsat do sešitu citaci od Brumbála nebo jako učební příklad používá skřety z Pána prstenů? :33

Nicméně je tu i jedna věc... mnom, já se ohledně tohohle pořád moc neznám a bojím se toho... ale zamilovala jsem se. Kruci, proč boha, já to neumím
Ale aspoň že je to do člověka, kterej je hrozně... azrvaiebgiuighuiaosgvoe zvuk, když blije duhu Skoro spřízněná duše <33 Nebudu zacházet do detailů, je to moc secret >:3 :D

No, ale co se týče učení... snažím se dělat všechny úkoly, už jsme dvakrát psali... není to jednoduchý. Ale zjistila jsem, že mi učení celkem jde... :D No, uvidíme, jak to bude vypadat nadále 3:

Nález z FB

11. dubna 2014 v 17:08 | Kasumi-san
Ještě jsem zapomněla přidal tenhle super pic :3

Ten Gaara vypadá jak badaas! :D

Mangashop fever! ^w^

11. dubna 2014 v 16:21 | Kasumi-san
Zdar, mutanti! :D
Zase sem něco spíšu, přesněji pěknou novinku! Rovnou k věci! :3
Asi šest týdnů jsem si po dlouhé době šetřila na něco otakáckého (za to slovo mě prosím neukamenujte ._. ) z Mangashopu. První věc z Mangashopu, která mi kdy přišla, byla manga Hal (viz. manga :D ), teď jsem chtěla další věc, a to správně ninjovskou! Truly Narutofil, bitches! :3
Ta věc stála 200 Kč, těšila jsem se na to, když jsem si to objednávala...
Asi nebudete tušit, o co jde, nevadí :D
Jde o toto:

Kirigakure no sato čelenka! Boží, ne? :3
Ještě si chci našetřit na čelenku Konohy. Ne, že bych vyloženě do Listové chtěla, to hlavně do Kiri, ale potřebuju ji pro cosplay...
Ano, můj první cosplay! A víte, na koho dělám cosplay? *tváří se, jako kdyby jí všichni četli myšlenky, což naštěstí ne >///< *
Bude to Nohara Rin! :D Zezačátku jsem si chtěla vybrat někoho, kdo je mi vcelku podobný a navíc Rin je strašně fajná postava ^-^
Chybí mi už jenom ta čelenka a ty pruhy na obličej! :D

See ya, mutanti! ^^

Valentýn - krátké zamyšlení

14. února 2014 v 19:40 | Kasumi-san
Snad každá dívka dnešní doby zná to datum, snad každá malá holčička tento den sní, že jednou, v budoucnu se jí také splní sen: její princ jí na tento svátek daruje nějakou zamilovanou drobnost. A skoro každý kluk (tedy, co jsem aspoň usoudila ze sociálek) tento svátek bere pouze jako povinnost vyznání a nebo jako hloupost. Co si o tom myslím já?

14.2. - dva dny po mém osobním svátku (den, co jsem poprvé spatřila anime :3 ). V tomto dni je snad emotikon srdce samozřejmost. Já Valentýn nazývám "Svátek Přeslazenců". Podle mě v této zemi hrozně zbytečný svátek. Je to něco jako, kdybychom tu slavili Den díku vzdání, jako v Americe ho tak slaví. Zbytečné. Všude samá růžová, čokoláda, růže, srdce. Ale proč to slavíme? Vždyť náš svátek zamilovaných je 1. máj aneb 1. květen, ne? Podle básně Máchy První máj začínající slovy:
Byl první máj,
lásky čas...
(To jediné jsem z paměti vytáhla -__-"" )
A ne tento cizí svátek, sv. Valentýn. A přeci vidím Facebook plný Valentýnu. Tentokrát vynechávám zahraniční stránky, které jsem likovala, mluvím o několika statusech nebo obrázcích, co vyvěsili buď otaku do skupin, nebo lidé, které znám. Vždycky psány slovy: Přeji hezký Valentýn... a bla bla bla.

Ale když už to musí být, tak ať si to slaví když chtějí. Já, jako samasebou nazývaný a hrdý Forever Alone radši celý den prosedím u počítače a budu se rozplývat nad mými láskami z paralelního vesmíru ^-^

You!

15. ledna 2014 v 13:29 | Kasumi-san
Čao, lidi!
Dlouho jsem sem nic nehodila, tak proč ne, že? :D Mám magorskou náladu O.O Sháním si totiž nějaké SB, dlouho jsem nebyla a žádným RPG, takže jsem teď psala jak magor a navíc kámoška od koní mi hodila link na jedno vlčí RPG, které je na moje chápání moc těžké *drbe se jako opice* Ale asi se přidám :D

Doma máme spoustu dobrot! Zbytek Big Milk a moje křupky (když to tak píšu, tak toho není moc :D )

Mimochodem, když už jsme u jídla, v neděli jsem měla MEGA fail.
Aneb má inteligence se rovná úrovni ponožky...
Dělám mě a ségře zapékaný tousty, strčím je tam a sednu ke compu, abych se zabavila, než se ty tousty udělají. Po cca. 10 minutách se jdu podívat, usoudím, že už jsou. Kiki to jde zkontrolovat (protože některé moje kuchyňské pokusy skončily katastrofálně) a řekne, že jsou moc syrové. Tak tam strčí ty druhé a zaklapne. Po chvíli řekne:
"Kláro...?"
"No?"
"Už vím, proč jsou ty tousty tak syrový."
"Proč?"
"PROTOŽE JSI TEN ZAPÉKAČ NEZAJPOJILA!"

A já propukla v mega smích xDDDD Prostě jsem tupá no o.O A mám hláááááááááád! (jak říkám, mám magorskou náladu O___O )

2014 - Nový rok

1. ledna 2014 v 5:06 | Kasumi-san
Okay, minna-san.
Vzhledem k tomu, že hojně využívám toho, že je Silvestr/Nový rok a já si můžu ponocovat, do kolik chci, jak můžete vidět, je tolik hodin a já u toho sedím již od 0:45.
Slušné, však? :D No, takže i já jsem vám chtěla popřát Hezký Silvestr a šťastný nový rok. Asi tak pět dní zpátky jsem přemýšlela i o Silvestrovském vzhledu, ale nakonec jsem se na to vykašlala, protože se mi s tím piplat nechtělo. Zítra, až zase usednu ke compu, udělám nový vzhled, aby tu ještě do února netrůnil ten Vánoční, no ne? :D

A co jsem vůbec o tom Silvestru dělala? No, nejdříve jsem se jaksi přežrala slanou pochutinou - chipsy, tyčkami a TUC mini. Takže mi bylo dost blbě, ještě k tomu mi rostla noha, takže mě to bolelo, jak nechtějte vědět, co >.<
Rachejtle jsme odpalovali s radostí, mě na chvíli ta bolest nohy a žaludku přešla, načež když jsme odpálili již všechnu nálož, jsme sebrali psíka a mířili na babiččin sraz s jejími kamarády ze školy. Ani mě, ani ségře se tam vůbec nechtělo, ale naše mamá nás nutila >_< TT^TT
Poté jsme se vrátili domů... A NASTALA PŮLNOC! Odcinkli jsme si a šli pozorovat ohňostroj. Víte, máme balkon směrem k Průhonicím a navíc je před námi ještě jedno sídliště, takže máme docela skvělý rozhled a už leta si to takhle užíváme.
No, a od té doby tu sedím u jídelního stolu, zabalená do deky a shlédujíce nové anime.

Totiž, Bakuman mě jaksi přestal bavit. U všeho toho vysvětlování i manze a o všech těch kravinách jsem usínala a to jsem byla vyspalá. Takže jsem přešla na další anime v mém pořadníku a Bakuman definitivně přerušila.
A co je to anime? Jmenuje se to Kuroshitsuji. Popis vám zkopíruji, jelikož jsem jaksi líná to tu vypisovat :D

Mnoha lidem už určitě bylo nějak ublíženo, byli poníženi a tak je napadala spousta možností, jak se pomstít. Přesně tak to má naše hlavní postava v anime Kuroshitsuji. Baron jménem Ciel Phantomhive, který plní roli královnina Hlídacího psa stejně jako jeho rodina. A tady pramení důvod jeho cestou za pomstou. V den jeho narozenin bylo jeho sídlo spolu s jeho rodiči podpáleno. On jako jediný přežil, ale byl unesen a následně zostuzen. Ze zoufalství a touhy se pomstít uzavřel kontrakt s démonem jménem Sebastian Michaelis, který od té doby slouží jako komorník. V kontraktu stojí, že Sebastian zůstane po boku Ciela do té doby, než se pomstí. Výměnou za to mu Ciel nabídl svou duši. Postupem času se Ciel dozvídá, kdo vše se podílel na vraždě jeho rodičů a začíná cesta za pomstou. Na své cestě potkává několik magických a démonických postav, které mu buď ztrpčují život a nebo mu nakonec pomáhají při cestě za jeho cílem. Zajímává koho to potká? Jak to to vše dopadne? Zůstane Sebastian celou dobu loajální? To vše se můžete dozvědět přímo při sledování anime Kuroshitsuji.
(Z Shirai.cz)


Not bad, huh? Opravdu to není špatné anime, ačkoliv mi tam vadí ten zatracený šampón Sebastian (jeho fanynky prominou, ale vážně mě tam dosti *tento* ^.^ ) *zatíná pěsti a cedí jeho jméno skrz zuby. Na druhou stranu, musím uznat, že je kurva silný. Takže je to silný šampón Sebastian xD

Docela mi to ponocování vyhovuje, škoda, že naši rodiče tak dbají, kdypak jdeme chrupat a jenom o Silvestru máme pré.

Tak doufám, že všichni otaku si taky dali noční maraton anime, jako já ^_^

Fiktivní profily na FB

24. prosince 2013 v 11:29 | Kasumi-san
Tak i mě už to zasáhlo. I já už udělala profil na FB. A ne jeden. Rovnou dva!
První profil je pod jménem Kasumi Hituno. Tohle jméno si už beru dlouho a jsem s ním moc spokojená. Ale dneska mě napadla další postava... ségra pro Kasumi. Jmenuje se Hiro. Hirot Hituno. Tak mě napadlo si o těch dvou napsat povídku na Vánoce. Do soutěže na blog ji nepošlu, je moc pozdě :D Shlédnu díl anime a půjdu na to...

A rozhodla jsem si zahrát i na "Bořiče mýtů" . Na tenhle pořad se moje opravdová ségra dívá jako magor, upřímně jí musím dát za pravdu, je docela fajný :D. Já myslím, že asi budete vědět, o co jde, a jestli ne...
No, jsou prostě dva chlápci jménem Adam a Jamie, kteří mají spoustu zkušeností se speciálními efekty. A ti mají pořad zvaný Bořiči mýtů. Zkoušejí tam různě mýty, jestli jsou pravdivé nebo ne a já jsem se rozhodla jít v jejich stopách.
Jistě znáte Vánoční zvyk o Zlatém prasátku. Držíte hladovku až do večera a pak můžete vidět Zlatého čuníka. Upřímně mi to připadá jako kravina, protože jediný způsob, jak to prase vidět je z halucinací z hladu (O_O), ale proč ne, že?
Takže jsem se rozhodla, že to zase zkusím. Předpředminulý rok jsem to už zkusila. Seděla jsem přesně u tohohle stejného počítače, projížděla jsem Alíka (pro mě to bylo tenkrát něco, jako teď FB) a hrála jsem hru o banánech. Náhle jsem na ně dostala chuť, tak jsem vstala a šla si jeden vzít.
Že mám hladovku, to jsem si uvědomila, až když jsem ukousla špičku banánu a spolkla ji. Takže pozdě :D

Ale tentokrát neskonám! Já to vydržím! *odhodlaný pohled* Takže mi držte palce! :3

(Já už nemusíím... já už ho vidím! xD )

It´s Christmas, baby! ^.^

17. prosince 2013 v 20:27 | Kasumi-san
It´s Christmas, minna-san! :3
Dneska to byl pěkný blázinec xD
Takže, nejdřív- je úterý, což znamená odpoledka. Ani mi to nevadilo, první čejdina a potom děják, byla tam zábava, takže no problem, výtvarka též nebyla bad a potom přestávka, příroďák, infoška a hudebka.
U hudebky se na chvíli zastavím. Už minulou hodinu nám náš boží hudebkář pouštěl takové ty skvělé krátké animované filmy ve stylu Pixaru atd. A dneska tam byli taky obsaženi mimoňi z Já, Padouch.
Videa jsou TADY a TADY
Oboje stojí za shlédnutí, to se potento smíchy xD
A máme tu nový vzhled, který se snad líbí :33

Timekpr - ničitel mého rozvoje?

14. prosince 2013 v 9:27 | Kasumi-san
Fajn, jak se můžete dočíst níže, měla jsem od čtvrtka do pátku trest. Dneska mi konečně vypršel a já se nemohla dočkat na Naruto SP 342, který vyšel ve čtvrtek. Přihlásila jsem se a všechno šlo, jako po máslo, stahovalo se to a já se těšila. Ale náhle tam na mě vybaflo nějaké upozornění - nevyfotila jsem ho, ale děsilo mě to. Netušila jsem, že se ta hrozba vrátí - TIMEKPR!!
Ano, ano. Kontrolor času stráveném na počítači. Zatím jsem ho hodlala brát na lehkou váhu, že to nic nebude. Ale, když na mě to upozornění vybaflo už asi třikrát, začínala jsem se bát. Díl stáhnut, já ho natěšeně otevřela a pozerala. A najednou blik cvak, černota - ODHLAŠUJEME!! Jako by se mi ten PC vysmíval s tímhle xichtem:
Takže jsem se zkusila přihlásit znova. Když se zdálo, že to Timekpr nedomyslel, zase mě to odhlásilo. Takže jsem měla záložní plán - jít k ségře na účet. Je bez hesla, a já myslím, že jí to ani nevadí.
Ale nasralo mě, že tam zamykacího Timekpra mám jenom já. Asi kvůli tomu množství trestů, co jsem v poslední době dostala. Co nadělám. Ale i já mám plán proti mému otčínovi. TOHLE JE VÁLKA!
Doufejme, že Ježíšek nám k Vánocům dá ten dárek, o který jsem ho prosila v dopise (poslala jsem ho! A kdo říká, že neexistuje, vypadá jako Lord Hadibuzna Oroxicht.

Tak já půjdem.

O pracáku a zničeném dětství

6. prosince 2013 v 14:45 | Kasumi-san
Dneska je konečně pátek, konec školy. Pro mě byla ještě třetí hodina, zazvonila a já se chytila za hlavu a uvědomila jsem se, že jsem nechala ve třídě za*píp*anou třídnici. Tak jsem se tedy přihlásila a učitelka mi odvětila, ať pro ni tedy zaběhnu. Celá pryč z toho, že si můžu zase jednou zaštrádovat po škole v hodině jsem vyrazila k nám. Popadla jsem třídnici a zase jsem se vracela. Ale těsně před dveřmi do učebny zeměpisu jsem se zastavila a vzpoměla jsem si na našeho odpadlíka (kluk co k nám propadl), že nemá sešit ze zemáku a to tam má ten úkol, ke kterému jsme slíbili, že ho uděláme. Tak jsem se tedy přesvědčovala, že tam se tam teda vrátím a ještě mu ho vezmu. Nastal pro mě maraton s třídnicí v ruce. Naštěstí třída nebyla moc daleko, takže já jsem do ní podruhé vpadla, doběhla k lavici odpadlíka, vytrhla pracák z jeho lavice a zase frčela zpět. Když jsem došla, otevřela jsem spokojeně dveře a hekavě jsem mířila ke katedře. Po cestě jsem mu předala pracák. Jak ten odpadlík byl nadšený! To mi udělalo radost :3 . A měla jsem pocit, že se mi to vrátí (snad :D ). Nuž, tedy zazvonilo na přestávku a já nadšeně pádila na čtrvtou hodinu, která byla předposlední hodinou celého týdenního utrpení. Příroďák, já ten předmět beru jako docela fajný, jednak pro to, že učitelka nedává úkoly, což je bod pro nás a jednak, že ty hodiny jsou takové volné, takže se spíš můžu věnovat svým *censored* myšlenkám.
Jako vždy, popřemýšlela jsem si o všem a pak přišla na řadu druhá část - zapisování látky. Ne moc dlouhé, ale kostrbaté, při němž učitelku fiktivně drtím za nesmyslnost slov.
Dnešní látkou byli broučínci (broukologie :D ) a my zapisovali o... *snaží se z hlavy vytáhnout alespoň jeden název* ... no, to je jedno.
Takže jsme zapsali a najednou se náš odpadlík zvedl ruku a zamířil k plošticím.
Ano, ano, flekatí broučci, se kterými jsme si ve škole mnohokrát vyhráli- chodili jsme na blízké hřiště a tam bylo v koutě plotu nespočet ploštic. Spojovaly si zadečky a my jsme si mysleli, že dělají mašinku a měli jsme z toho strašnou srandu. Já si to myslela i do svých 12 let- přesněji do dneška.
Dotaz totiž zněl: "A když se ty ploštice spojují, tak ony...?"
A učitelka odpověděla: "Se rozmnožují."

Celé dětství plné ploštic bylo pryč. Můj obličej zblednul, zírala jsem, poté jsem se pousmála a pak zase zírala. Prostě jsem tak přeblikla. A pak jsem se začala strašně smát a na celé kolo nadšeně žvatlat, jak to celé bylo a jak jsem si to myslela. Prostě jsem se z toho úplně zcvokla.

A když jsem mířila dom, venku bylo větrno. ULTRA větrno. A navíc tak podivně sněžilo (to i teď xD ). Každopádně ten vítr byl fakt luxusní, že jsem měla pocit, že někde blízko je Naruto, který se nechal vyhecovat, kolik Rasen Shurikenů dokáže udělat najednou. No, kadeřník větříček mi udělal pěkné háro, které se radši ani dávat nebudu xDD

22.11.- Nákupy s babičkou :3

23. listopadu 2013 v 11:58 | Kasumi-san
Fájn, co dneska? Je pátek! YOOOSH! :3
Ze čtvrtka jsem byla s babičkou domluvená, že půjdeme do mě sta nakupovat. Sice jsem si nejdřív myslela, že budeme prostě chodit po městě a prd koupíme, ale když jsem si vzpomněla v metru, že na Floře je Bubbleology a zaradovala jsem se. Poprosila jsem babičku, jestli bychom se tam cestou zpátky nezastavili, a když bylo odsouhlaseno, začala jsem se těšit jak malá :333.
Procházeli jsme se po městě, já jsem ukořistila trdelník a byla jsem šťastná jak blecha. Pak mě babička zašila do obchoďáku jménem Kotva. Už jsem tam sice byla, ale i tak, moc jsem si z toho nepamatovala. Vybraly jsme tam sugoistický šaty s krátkým svetříkem a zlatým páskem! Jsou božsko-úžasno-epické! :33

A když jsme byli v Bubbleology, moje nálada se ještě víc zlepšila. Zkusila jsem mango + jahodové kuličky a chutnalo to bombově :33

Chci se zamyslet nad jednou věcí. Mám takový dost blbý pocit, že jeden kluk, se kterým jsem chodila už neuvěřitelně pětkrát, mě zase chce. Takže, začnu. 4x ze mě udělal idiota. Normálně mě provokuje a dělá si ze mě srandu, ale v pátek, když jsme šli z ájiny, tak si se mnou povídal jaksi... normálně :D -__-. Ale já ze sebe idiota už znova nechci udělat. Předtím jsem nebyla otaku. On se mi s tím svěřil a mě potěšilo, že i takovou zrůdu, jako jsem já, by mohl mít někdo rád, ale vždycky to skončilo fiaskem na mé straně, jenom jednou jsem z toho vyšla v pohodě. Ale zakázala jsem si, vyslovně jsem si zakázala se do něj znova zabouchnout, protože kdyby se to stalo, zase bych se musela tisíckrát omlouvat svému božstvu, a to si ušětřím.

Jinak, dneska je sobota, a já jsem objevila sugoi otaku chat :D :3 Je tam spoustu faj lidí a my si luxusně pokecáme :3333
 
 

Reklama