Jako dítě 1/3

26. února 2014 v 11:53 | Kasumi-san |  Jednorázové
FanFiction z Naruta o Akatsuki ^^ Psala jsem ji pro jednu stránku, kde adminuju :3
Enjoy!

Dveře se pomalu otevřely, aniž by vydaly jakýkoliv zvuk. Vynořila se z nich jakási žena, asi okolo 30 let. Tiše zamířila v posteli, ve které někdo ležel. Postel byla docela velká, i ona osoba v ní nezabírala zrovna málo místa. Žena pomalu odhrnula kousek přikrývky, čímž odkryla zelenou kuklu. Lehce na ní zaklepala.
"Zetsu. Je čas vstávat." řekla jemně. Ono zelené doupě se pomalu rozevřelo jako skořápka. Rozespale z ní koukal černo-bílý chlapec.
"Jdeme do školy." pousmála se ona žena.
"Mino…" vydalo ze sebe dítko. "Já tam nechci."
"Ale pročpak? Je tam přeci spoustu milých lidí."


"Nechápu to. Ti lidé… vypadají tak chutně, hned bych si nějakého dal. Ale nemůžu. Proč? Není to snad mé jídlo?" posadil se klučina a tázavě se na Minu podíval. Mina se tiše zasmála a vytáhla ho z kukly.
"Není to tvé jídlo, ale tví kamarádi." vysvětlila mu a začala ho oblékat. "Bude se ti tam líbit."
"Ale co kukla?" ukázal Zetsu na zelené "cosi" skryté v změti přikrývek.
"Tu tady necháš. Ve škole by ti překážela." řekla Mina a pohladila ho po tmavě zelených vlasech. Zetsu mlčel. Kdo ví, co ho v té škole čeká…
"Umění je výbuch! JOO!" ozvalo se odkud a vteřinku na to se ozvala ohlušující rána. Z místa činu vyběhl blonďatý chlapec, který se spokojeně zubil. Zetsu se výbuchu lekl, ale chlapec ho udivil více. Trochu couvnul.
"Neboj se." pobídla ho Mina. Zetsu udělal pár váhavých kroků vpřed. Ale náhle do něj strčil jakýsi postarší chlapík se značnými šedinami ve vlasech a vousech.
"Ty!" křikl a ukázal na blonďáka. "Ty kluku jeden pitomá, to to tady budeš dělat furt?!"
Výbušninový maniak se na něj otočil a spokojeně se ušklíbl.
"Jenom tu všem ukazuju, co je to umění!" zařval spokojeně.
"Moc se neunáhluj!" zavrčel děda. "Takovýhle řachance si pouštěj jinde! Tohle je škola, ne bojiště!"
"Má pravdu, Deidaro." vynořil se za školníkem červenovlasý kluk s naprosto uvolněným výrazem, dalo by se říci, že ospalým.
"Sasori…" Deidara se zatvářil překvapeně.
"Umění nejsou ty tvoje bomby." zavrtěl hlavou Sasori a mířil k němu. "Umění je… tohle."
Sáhl kamsi pod svůj plášť a vytáhl prostou dřevěnou loutku přivázanou na několika provázcích. Začal s ní hýbat, ty pohyby byly tak plynulé, že by si mohl bláhový myslet, že je to živé. Sasori se pousmál.
"Drž pusu!" rozkřikl se Deidara. "Umění je krása okamžiku, kdy se něco změní v nic! Umění je výbuch!"
"Ne. Umění je dlouhověkost, něco, co přežije spoustu let." odpálkoval ho Sasori a znova zahýbal loutkou jako doplnění jeho tvrzení. Do "rozhovoru" se jim však vložil stále rozzuřený školník.
"Okamžitě půjdeš za mnou!" štěkl a popadl Deidaru za paži, načež ho odtáhl pryč jako psa. Deidara se nestihl bránit, takže holt musel. Sasori se vítězně pousmál a loutku zas schoval, i on zamířil do budovy školy.
Zetsu a Mina, kteří celé to divadlo sledovali, strnuli. Zetsu ustrašeně na Minu pohlédl a ta se podívala na něj. Pokusial se o svůj úsměv.
"T-to nic. Všichni tu nejsou takoví…" Rozešla se. "Pošuci."

Ale chodba, na kterou rázem vešli, tvrdila o opaku. Bylo tam dosti hlučno, tu a tam se prohnali děti různého věku či generace. Mina se pokusila všechny ignorovat, chytila Zetsua za ruku a skálopevně zamířila přes chodbu. Jak tak šli chodbou, Zetsu se stále rozhlížel okolo. U automatu na něco, co Zetsu nemohl pochopit, co je, stáli dva kluci, jeden si stěžoval na cenu a svíral v ruce jakési kovové věcičky. Ten druhý mlel cosi o Janshinovi, že u něj ani ta bolest nestojí nic, ať tedy přejde na víru k Janshinovi. Hrdě přitom ukazoval podivný přívěsek na jeho krku.
Zetsu otočil hlavu na druhou stranu, sledujíce, co se děje tam. Stálo tam krásné průhledné akvárium, plavaly v něm ryby různých velikostí. Na sklo akvária se lepil modrý klučina, který rybičky zdravil, mával jim a klábosil s nimi, jako by se nechumelilo.
Že jsou u třídy, mu oznámila až Mina. Otevřela dveře a oba vešli dovnitř. Ve třídě byl již větší klid, než na chodbě, což Zetsuovi dovolilo se uvolnit. Posadili se na židle a Zetsu si oddechl. Ale jeho soused mu moc času na oddych nedal. Modrovlasá holčička mu zaklepala na rameno. Zetsu se ustrašeně otočil. Holčička se usmívala a zamávala mu.
"Ahoj!" řekla přátelsky.
"A-ahoj…" odpověděl nejistě Zetsu.
"Jsem Konan! A ty?"
"Zetsu…?"
Konan se usmála a na chvíli se k němu otočila zády. Zetsu se cítil docela divně, měl pocit, jako by jí něco udělal.
"Pro-promiň, neurazil jsem tě… něčím?" otázal se nejistě. Konan se na něj otočila a zasmála se.
"Ale vůbec ne. Jenom se mi zdá, že se docela bojíš. Jsi tu nový, co?"
"A-ano."
"Tady máš." Konan podala Zetsuovi jakousi skládanku z papíru. Po chvíli Zetsu zjistil, že je to volavka. Hrozně se mu líbila.
"Je… krásná." vydechl Zetsu. "Až bych jí snědl."
"C-cože?" podivila se Konan. Zetsuovi se zdála jako živá a jeho snídaně mu očividně nestačila, proto ji bez váhání strčil do pusy. Konan tím dost překvapil.
"Volavka!" křikla zoufale.
"Fuj, to se nedá jíst." zašklebil se Zetsu a vyplivl zmuchlanou kouli.
"Proč… proč jsi to udělal? To nemělo být k jídlu!" kníkla Konan. V tu chvíli se k tomu přitočila Mina.
"Zetsu, co se děje?" optala se, když viděla Konaninu zoufalou grimasu v jejím obličeji.
"Dala jsem mu volavku z origami… a on ji snědl!" zakňučela Konan a ukázala na mokrou zmuchlanou kouli papíru na zemi.
"Zetsu! To bylo z papíru. Němělo to být k jídlu, ale jako dekorace." spráskla ruce Mina.
"Moc se za něj omlouvám. Ještě úplně neví… co se má jíst a co ne." vysvětlovala rozpačitě Konan, která měla na krajíčku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Suki Hane Suki Hane | Web | 14. března 2014 v 0:05 | Reagovat

Vyhodnocení Moudrého klobouku:
Havraspár (46%)
Nebelvír (26%)
Zmijozel (17%)
Mrzimor (11%)

:)

2 Kasumi-san Kasumi-san | Web | 18. března 2014 v 18:22 | Reagovat

[1]: Děkujeem ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama