Prosinec 2013

Vánoční zamyšlení

24. prosince 2013 v 14:02 | Kasumi-san |  Jednorázové
Venku tiše padá sníh. Vločky dosedávají na zem, na parapet, na auta a vůbec na všechno, na co mohou a okolí pokrývají bílou přikrývkou. Celá místnost je zahrnuta příjemným teplem a vůní svíček, co mám včera koupila. Dívám se z okna. Na nohou mám počítač, zapnutý Facebook. Blikne mi upozornění - zpráva. Automaticky otočím hlavu, čímž se vytrhnu z přemýšlení. Je to sestra, kdo mi píše. Trochu se zamračím. Jsme ve stejném baráku, co mi chce? Onee-san, pojď mi pomoct, nemůžu tu na něco přijít, píše. Pousměju se, odložím notebook a vyjdu ze svého pokoje. Zatočím doleva a hned vlezu do dalších dveří.
"Na co paní Šudlipodlahová nemůže přijít?" řeknu ironickým tónem. Ségra sedí u počítače. Má tam rozehranou nějakou hru. Vždycky takhle hraje.
"Tady tenhle goblodí král, nemůžu ho porazit. Pomož miii..." řekne líně ségra a kývne na obrazovku. Vzdychnu a podívám se na stav hry. Po chvíli zase vzdychnu.
"Na to přijdeš sama. Je to primitivní, to by zvládl začátečník." řeknu nespokojeně a chystám se k odchodu. Zamířím ke dveřím, ségra mě ale chytí za paži.
"Ne, prosíím! Je Štědrý den, to ti nic neudělá!" řekne ségra kňučivě.
"Ne." řeknu skálopevně a zase se rozejdu. Ségra se mě ale nehodlá pustit, nakonec se ozve rachot. Spadne ze židle, jak jsem ji táhla. Bouchnu smíchy.
"Hiro! No teda! Jsi v pohodě?" dusím se smíchy a pomáhám jí vstát.
"Zmlkni." odsekne a postaví židli. Přestanu se smát. Vidím, že je na mě naštvaná.
"Fajn, pomůžu ti." řeknu smířlivě, odstrčím ji od židle a posadím se na ni. Ségra se nad obrazovkou taky nakloní. Spustím hru.
"Podívej. Tady musíš sebrat ten prsten..." vysvětluju a šipkami její postavičku doženu až k zářícímu kulatému předmětu.
"Pak přejedeš do inventáře, dáš si ho na sebe a hned máš sílu 100x lepší." pokračuju a v inventáři udělám přesně ty kroky.
"A tím pak toho goblodího pitomce zabiješ." a pomocí prstenu uvrhnu goblodího krále do černé moci, kde postupně zmizí. A je konec mise.
"No páni, jsi dobrá!" podívá se na mě ségra s jiskřičkami v očích. Spokojeně se usměju.
"Si piš!" řeknu nadšeně.
"Kasumiii!! Hirooo!! Oběěd!" ozve se náhle zdola. Obě se podíváme po zvuku, ale hned obě vyrazím dolů na oběd.

U stolu sedíme všichni, okolo nás pobíhá náš pejsek. Miluju jídlo, takže jím jako nezavřená. Ostatní jí celkem spořádaně.
"Představte si, jak je Kasumi chytrá, dokázala porazit goblodího krále za dvě minuty a já na to nepřišla ani za hodinu." spustí náhle Hiro. Máma vzdychne.
"Kdyby jste taky dělaly něco jiného, než pořád seděly u počítačů." začne nás znova kárat táta.
"Cho teha he." zahuhlám s pusou plnou sváteční rýže. "Tokyo je centrum elektroniky, potažmo anime, musím toho využívat." žvatlám.
"Ach jo..." chytne se máma za hlavu. Pohlédnu na hodiny.
"Ale ne!!" křiknu a začnu do sebe zase cpát rýži. Za minutu totiž mám sraz s kamarády ve hře.
"Chíky, hylo to chuper!" vydám ze sebe a rychle vystřelím ke schodům, po kterých skoro doslova vyletím a zmizím ve svém pokoji.

Už se začalo stmívat. Zrovna jsem si s kamarády ze hry chatovala o jednom, na kterém jsme se skvěle shodli. Když tu... večeře. Zavřela jsem notebook, oblékla jsem si svoje klasické Vánoční oblečení a zamířila dolů. Stůl byl krásně vyzdobený, jídlo naložené a já si akorát přisedla k rodince a pustila se do jídla. Tentokrát jsme ho snědli rychle všichni, beze slova. Dárky nás lákaly. Ačkoliv ještě nebyly pod stromečkem, jakoby tam byly. Celý den byl vlastně skvělý. Dojím misku, vstanu a posadím se způsobně před stromeček. Brzy, už brzy...

Může se to zdát dost odbyté, mě došla inspirace už na začátku :D Je to spíš pro uvědomení krásy svátků :3 Merry Christmas! メリークリスマス

Fiktivní profily na FB

24. prosince 2013 v 11:29 | Kasumi-san |  Deník
Tak i mě už to zasáhlo. I já už udělala profil na FB. A ne jeden. Rovnou dva!
První profil je pod jménem Kasumi Hituno. Tohle jméno si už beru dlouho a jsem s ním moc spokojená. Ale dneska mě napadla další postava... ségra pro Kasumi. Jmenuje se Hiro. Hirot Hituno. Tak mě napadlo si o těch dvou napsat povídku na Vánoce. Do soutěže na blog ji nepošlu, je moc pozdě :D Shlédnu díl anime a půjdu na to...

A rozhodla jsem si zahrát i na "Bořiče mýtů" . Na tenhle pořad se moje opravdová ségra dívá jako magor, upřímně jí musím dát za pravdu, je docela fajný :D. Já myslím, že asi budete vědět, o co jde, a jestli ne...
No, jsou prostě dva chlápci jménem Adam a Jamie, kteří mají spoustu zkušeností se speciálními efekty. A ti mají pořad zvaný Bořiči mýtů. Zkoušejí tam různě mýty, jestli jsou pravdivé nebo ne a já jsem se rozhodla jít v jejich stopách.
Jistě znáte Vánoční zvyk o Zlatém prasátku. Držíte hladovku až do večera a pak můžete vidět Zlatého čuníka. Upřímně mi to připadá jako kravina, protože jediný způsob, jak to prase vidět je z halucinací z hladu (O_O), ale proč ne, že?
Takže jsem se rozhodla, že to zase zkusím. Předpředminulý rok jsem to už zkusila. Seděla jsem přesně u tohohle stejného počítače, projížděla jsem Alíka (pro mě to bylo tenkrát něco, jako teď FB) a hrála jsem hru o banánech. Náhle jsem na ně dostala chuť, tak jsem vstala a šla si jeden vzít.
Že mám hladovku, to jsem si uvědomila, až když jsem ukousla špičku banánu a spolkla ji. Takže pozdě :D

Ale tentokrát neskonám! Já to vydržím! *odhodlaný pohled* Takže mi držte palce! :3

(Já už nemusíím... já už ho vidím! xD )


Čtyři živly - #02

19. prosince 2013 v 18:03 | Kasumi-san |  Čtyři živly
Cherry slezla ze hřbetu Nature Life a vyšla z boxu. "Co je?" zeptala se. "Mám nápad. Zajdi prosím za Katie a Klarisou a řekni jim, ať si vezmou voďák a jdou před stáje. Půjdeme na procházku." dala jí pokyny a Cherry přikývla. Zatím, co Cherry odešla, Kristen vzala Tornadův voďák a připnula mu ho na ohlávku. Za chvíli už všechny stály na nádvoří, koně na ohlávce na voďáku. "Můžeme vyrazit." oznámila Kristen a vydala se směrem k pastvinám. Dívky ji s koňmi dohnali. "Proč si svolala tuhle procházku?" zeptala se podrážděně Klarisa, která si s Mustangem tak hezky užívala. "Jen tak, chtěla jsem se projít s vámi." odvětila Kristen. "Víte, mně se to hodí. Na něco jsem přišla." řekla jim Katie. "Na co?" zeptala se Cherry. "No není vám tu něco divného? Kameny, které samy od sebe přiletěly? Koně se záhadnými jmény? Tak podívejte. Cherry má koně jménem Nature Life. Přírodní život! A vybrala si zelený kámen. Není to něco jako znamení přírody? Klarisa má koně jménem Mustang. To sice nijak nenapovídá, ale ten kámen ano! Modrá barva! To je voda! Kristen má koně jménem Tornado. To je Tornádo! A fialový kámen! Vzduch! Můj kůň Tango! Tomu se většinou říká ohnivý tanec! A mám oranžový kámen! Chápete to? Ukazuje to, že v každé z nás je živel!" skončila sdělení svého objevu Katie. "No, Kat, ta jména, to může být náhoda. A takovéhle kamínky najdeš na každém rohu!" řekla Cherry zamyšleně. "Mě to teda taky nepřipadá moc reálné!" přidala se Klarisa. "Myslete si, jak chcete. Já si myslím to." odpověděla tvrdohlavě Katie. Proč nesouhlasí s mými nápady? Hlavně s těmi nejlepšími? Já to nechápu, přemýšlela Katie. "Měli bychom se vrátit." uklidnila je Kristen a otočila Tornada. "Je čas na oběd." dodala.


Naruto Shippuuden 343

19. prosince 2013 v 18:00 | Kasumi-san |  Naruto SP
Očekávání: Okaay. Na tenhle díl jsem se ultra mega hustě moc těšila, protože mělo dojít na můj dlouho očekávaný moment. Konohu jsem kontrolovala každou půl hodinu, jen co odbyla půl čtvrté, čekovala jsem Konohu každých patnáct minut. Ta natěšenost na mě byla dost vidět, protože jen co jsem si vzpomněla na nadcházející díl, hned jsem se musela usmívat a třepotat rukama. A když konečně celý díl dorazil do mého počítače, Terče (otaku kamarádka) jsem zaručila, že jestli mě následujících 23 minut bude rušit, může si být jistá, že přijde o hlavu :D X_X

Po zkouknutí: To čekání stálo za TO! Ten díl byl naprosto skvělý. Ačkoliv tam byl flashback do Kakashi Gaiden, dokonce jsem se i zasmála :3
Dokonce anie nedokážu popsat svoje názory. Tedy- mám jich pár, ale nebudu postupovat dějem, protože to bych se zbláznila (who know, why :D ).
1. Dabér Obitovy dospělé verze - DĚS BĚS! Pro něj bych vybrala něco... co nezní tak podobně jako tehdejší legrační Tobi. Ano, postřehla jsem, že je to stejný dabér, jako tenkrát, ale tamten zněl jaksi... normálněji, když se tak pitvořil a dělal ze sebe debila. Ale tohle... pokud o epický tón se opravdu nezdařil. Ne. Na to tenhle hlas prostě není.
2. Madarův nástup: Hustě! Docela mě ale vyděsil, jak konstatoval, že Kage nejsou zrovna v pohodě... co jim ten epický ninjovec kruci provedl?

No, jak mám asi čekat do ledna?! No, Konožští překladatelé jsou taky lidi, ne supermani, ačkoliv by to nebylo vůbec špatné :3 Nějak to půjde, ale mě asi po tomhle díle nepůjde chvíli normálně myslet, když se stal ten strašně důležitý okamžik pro mě. Mám pocit, jako by mi mozek explodoval! (ještě že zítra už máme volno a prázdniny xD :3 )

P.S. Jen tak mimochodem, musím se ještě vylít: CHUDÁK KAKASHI! Ten tam byl opravdu na prášky. Ještě spadl, no prostě chudák. Ňuf TT^TT

Čtyři živly- #01

18. prosince 2013 v 15:26 | Kasumi-san |  Čtyři živly
Okay, tohle píšu už dva roky. Začala jsem někdy v létě a doufám, že se to jednou vydá jako kniha. Jmenuje se to Čtyři živly a je to o čtyřech holkách... no, nebudu spoilovat :D . Enjoy! ^.^


"CRRRRR!!!" ozvalo se u dveří. "Ach jo!" Z pokoje u chodby vyšla hnědovlasá dívka. Zívla a přemýšlela, kdo by to mohl být. Došourala se ke dveřím a koukla se kukátkem na chodbu. Zničehonic poskočila radostí a zavýskla. Otevřela dveře. Na verandě stála 3 děvčata. Dívka nalevo měla černé vlasy až k pasu. Na sobě měla bílé šaty a bílé sandály. Uprostřed se na hostitelku dívala holka s mírně rezavými vlasy po ramena a na sobě fialové tričko s modrou sukní. Také měla sandály. Poslední děvče mělo tmavě hnědé vlasy stažené do culíku a na sobě pěkné bílé tričko se Šmoulinkou a šortky. Také měla sandály. Všechny se usmívaly. "Ahoj!" pozdravila je hostitelka. "Ahoj Klariso!" řekly holky sborově. "Hele nevím, jestli sem můžete." řekla jim Klarisa s trochu zoufalým výrazem. "Tak nás pusť a zeptej se." navrhla Cherry. Aby jim to Klarisa ještě oplatila, začala vyjmenovávat jejich jména: "Ahoj Katie, ahoj Cherry, ahoj Kristen!" Pustila je dovnitř. Pak se podívala na sebe do zrcadla. "Jejda, já tady cáberuju v pyžamu! Zujte se a jděte do obýváku, já se zatím převlíknu." oznámila kamarádkám a zmizela ve svém pokoji. Dívky se zatím zuly a zamířily do obýváku. Sedly na pohovku a tajuplně na sebe mrkaly. V tu chvíli přišla už normálně oblečená Klarisa. Na sobě měla džínovou sukni, černé tílko a přes něj kratší tričko pod prsa. "Tak co vás sem přivádí?" zeptala se kamarádek. "Tohle." řekla Katie a strčila jí před nos její mobil. "Přivádí vás sem stáj Eqimorr?" zeptala se nechápavě Klarisa a naklonila se k nim, aby je přes mobil viděla. "Ale ne! Tohle!" řekla Katie a začala číst: "Vítáme u nás 4 nové jezdkyně! Jmenují se: Catarina, Klarisa, Charlotte a Kristen, ale jinak jim můžete říkat Katie, Cherry, Klarisa a Kristen. Nyní mají přidělené tyto koně: Mustang, Nature Life, Tango a Tornado. Hodně štěstí!!"
"Hustý!! Jak jste to zařídily??" vykřikla úžasem Klarisa. "Normálně jsme tam šly a objednaly to, jak jinak?" odpověděla s úsměvem Katie. "No to je mi jasný, ale kde jste na to sehnali peníze?" ptala se dál Klarisa. "Dlužili Katie jednu laskavost, protože ona skákala za jejich stáj místo jiné jezdkyně co si zlomila ruku." odpověděla Kristen. "A můžeme jít do stáje hned teď?" zněla další otázka. "Jasně." přikývla Cherry. "Tak na co ještě čekáme?" vykřikla Klarisa a všechny se šli převléknout do něčeho vhodného do stáje.

It´s Christmas, baby! ^.^

17. prosince 2013 v 20:27 | Kasumi-san |  Deník
It´s Christmas, minna-san! :3
Dneska to byl pěkný blázinec xD
Takže, nejdřív- je úterý, což znamená odpoledka. Ani mi to nevadilo, první čejdina a potom děják, byla tam zábava, takže no problem, výtvarka též nebyla bad a potom přestávka, příroďák, infoška a hudebka.
U hudebky se na chvíli zastavím. Už minulou hodinu nám náš boží hudebkář pouštěl takové ty skvělé krátké animované filmy ve stylu Pixaru atd. A dneska tam byli taky obsaženi mimoňi z Já, Padouch.
Videa jsou TADY a TADY
Oboje stojí za shlédnutí, to se potento smíchy xD
A máme tu nový vzhled, který se snad líbí :33

Happy Otaku Day!

15. prosince 2013 v 18:46 | Kasumi-san |  Klasika mého života
Ano! Dnes je den můj a mých přátel se stejným zájmem! Yattaay ^w^ .
Ani jsem nevěděla, že něco takového je, ale radost mi to dělá :33 I Otaku mají právo na svůj den, no ne?!
Dala bych si anime maraton. Ale dneska jsem skoro celý dne strávila s jinými otaku, takže to bylo super :3 A přečetla jsem mangu, první díl Ve službách Nuly. Je kamarádky. Takže aspoň jedna manga! :33

Takže si to užijtr, když je ještě mimoto třetí adventní neděle ^_^ . Happy Otaku Daay ^.^




A jeden můj...


Timekpr - ničitel mého rozvoje?

14. prosince 2013 v 9:27 | Kasumi-san |  Deník
Fajn, jak se můžete dočíst níže, měla jsem od čtvrtka do pátku trest. Dneska mi konečně vypršel a já se nemohla dočkat na Naruto SP 342, který vyšel ve čtvrtek. Přihlásila jsem se a všechno šlo, jako po máslo, stahovalo se to a já se těšila. Ale náhle tam na mě vybaflo nějaké upozornění - nevyfotila jsem ho, ale děsilo mě to. Netušila jsem, že se ta hrozba vrátí - TIMEKPR!!
Ano, ano. Kontrolor času stráveném na počítači. Zatím jsem ho hodlala brát na lehkou váhu, že to nic nebude. Ale, když na mě to upozornění vybaflo už asi třikrát, začínala jsem se bát. Díl stáhnut, já ho natěšeně otevřela a pozerala. A najednou blik cvak, černota - ODHLAŠUJEME!! Jako by se mi ten PC vysmíval s tímhle xichtem:
Takže jsem se zkusila přihlásit znova. Když se zdálo, že to Timekpr nedomyslel, zase mě to odhlásilo. Takže jsem měla záložní plán - jít k ségře na účet. Je bez hesla, a já myslím, že jí to ani nevadí.
Ale nasralo mě, že tam zamykacího Timekpra mám jenom já. Asi kvůli tomu množství trestů, co jsem v poslední době dostala. Co nadělám. Ale i já mám plán proti mému otčínovi. TOHLE JE VÁLKA!
Doufejme, že Ježíšek nám k Vánocům dá ten dárek, o který jsem ho prosila v dopise (poslala jsem ho! A kdo říká, že neexistuje, vypadá jako Lord Hadibuzna Oroxicht.

Tak já půjdem.

Naruto Shippuuden 342

14. prosince 2013 v 9:16 | Kasumi-san |  Naruto SP
Očekávání: Těšila jsem se, ale po DALŠÍM zákazu PC jsem to holt musela do dneška vydržet a z toho jsem byla skoro na prášky xD No, prostě jsem dneska ráno letěla ke compu jak šílená a pobízela stahování, ať už to stáhne. Ale po menší komplikaci, kterou dříve nebo později také uveřejním, jsem to musela sledovat online = kvalita v háji. Ale co nadělám.

Po zkouknutí: No samosebou, že mě ti chlapíci nezklamali! To byl zase jednou za čas naprosto skvělý díl! :33 Už ten začátek - Kdy se tam zjevili Minato, Kushina a Jiraiya - mi vhrnulo slzy do očí... tak smutné, ale hezké! TT_TT *smrk* No nic, nebudu tu fňukat, pokračuju. Yay! Kecy o Hokage, klasika, ale byla jsem napumpovaná obdivovat, takže mi to ani nevadilo. OPENING! Vychutnáno, jedeme dále. A je tu boj. Gai mě s tím dvojitým tesákem docela překvapil, nice (y) . Vůbec, celý začátek boje byl skvělý. A když se to začalo schylovat na čáry s Kamui - ještě lepší! A jde se do tuhého. Kakashi si začíná uvědomovat, co je ten škrábanec na masce, potom to brilantně vymyslel s tím Rasenganem. Obitoušek má na co zírat! xD . Ale když už jsme u něj, ono to Kakashimu už nějak dochází. Tedy, uvažuje, jestli je to pravda. A Obito mu ještě poukázal na pravdu, docela se tam rozohnil *in her mind: Obito! Ty idioite, to byla nehoda!* To nic, to by jste nepochopili :D Chudák Kakashi, byl tam z toho na prášky *soucitný pohled* Pokračujeme, Kyuubi promluvil. Jak střihnul těmi oušky, YAY! Kawaii ^*w*^ :3
Ten konec mě mrzel. Já chci ještě víc *dupe nohou* ! Ach jo TT^TT . To asi všichni Narutofilové chtějí víc :D . A úvod do dalšího dílu. Dámy a pánové, jdu si vyřvat, omluvte mě *zvedne se ze židle a odchází do kamsi*

Ruch z kamsi: KONEČNĚĚĚĚ!! Konečně tu blbou masku zničí a řekneme: "Konnichiwa Obito!" Kyááá!! *stopka jásání* Moment. V tom bliku do dalšího dílu byl i chudák Kakashi, který byl teda na větvi... já se mu ani nedivím, když umřel a hle, on je tady. Ale i tak: KONEČNĚ SE JE TA OBITOVA MASKA PRYČ! Kakashi, gomene, ale já jsem se na ten okamžik, kdy se ta trubka Uchichovská odhalí ^.^

Takže příští čtvrtek: Můj nejočekávanější díl vůbec! :33

O pracáku a zničeném dětství

6. prosince 2013 v 14:45 | Kasumi-san |  Deník
Dneska je konečně pátek, konec školy. Pro mě byla ještě třetí hodina, zazvonila a já se chytila za hlavu a uvědomila jsem se, že jsem nechala ve třídě za*píp*anou třídnici. Tak jsem se tedy přihlásila a učitelka mi odvětila, ať pro ni tedy zaběhnu. Celá pryč z toho, že si můžu zase jednou zaštrádovat po škole v hodině jsem vyrazila k nám. Popadla jsem třídnici a zase jsem se vracela. Ale těsně před dveřmi do učebny zeměpisu jsem se zastavila a vzpoměla jsem si na našeho odpadlíka (kluk co k nám propadl), že nemá sešit ze zemáku a to tam má ten úkol, ke kterému jsme slíbili, že ho uděláme. Tak jsem se tedy přesvědčovala, že tam se tam teda vrátím a ještě mu ho vezmu. Nastal pro mě maraton s třídnicí v ruce. Naštěstí třída nebyla moc daleko, takže já jsem do ní podruhé vpadla, doběhla k lavici odpadlíka, vytrhla pracák z jeho lavice a zase frčela zpět. Když jsem došla, otevřela jsem spokojeně dveře a hekavě jsem mířila ke katedře. Po cestě jsem mu předala pracák. Jak ten odpadlík byl nadšený! To mi udělalo radost :3 . A měla jsem pocit, že se mi to vrátí (snad :D ). Nuž, tedy zazvonilo na přestávku a já nadšeně pádila na čtrvtou hodinu, která byla předposlední hodinou celého týdenního utrpení. Příroďák, já ten předmět beru jako docela fajný, jednak pro to, že učitelka nedává úkoly, což je bod pro nás a jednak, že ty hodiny jsou takové volné, takže se spíš můžu věnovat svým *censored* myšlenkám.
Jako vždy, popřemýšlela jsem si o všem a pak přišla na řadu druhá část - zapisování látky. Ne moc dlouhé, ale kostrbaté, při němž učitelku fiktivně drtím za nesmyslnost slov.
Dnešní látkou byli broučínci (broukologie :D ) a my zapisovali o... *snaží se z hlavy vytáhnout alespoň jeden název* ... no, to je jedno.
Takže jsme zapsali a najednou se náš odpadlík zvedl ruku a zamířil k plošticím.
Ano, ano, flekatí broučci, se kterými jsme si ve škole mnohokrát vyhráli- chodili jsme na blízké hřiště a tam bylo v koutě plotu nespočet ploštic. Spojovaly si zadečky a my jsme si mysleli, že dělají mašinku a měli jsme z toho strašnou srandu. Já si to myslela i do svých 12 let- přesněji do dneška.
Dotaz totiž zněl: "A když se ty ploštice spojují, tak ony...?"
A učitelka odpověděla: "Se rozmnožují."

Celé dětství plné ploštic bylo pryč. Můj obličej zblednul, zírala jsem, poté jsem se pousmála a pak zase zírala. Prostě jsem tak přeblikla. A pak jsem se začala strašně smát a na celé kolo nadšeně žvatlat, jak to celé bylo a jak jsem si to myslela. Prostě jsem se z toho úplně zcvokla.

A když jsem mířila dom, venku bylo větrno. ULTRA větrno. A navíc tak podivně sněžilo (to i teď xD ). Každopádně ten vítr byl fakt luxusní, že jsem měla pocit, že někde blízko je Naruto, který se nechal vyhecovat, kolik Rasen Shurikenů dokáže udělat najednou. No, kadeřník větříček mi udělal pěkné háro, které se radši ani dávat nebudu xDD